Sítě komplexní onkologické péče: stane se Česká republika vzorem pro ostatní evropské země?

„Jak dosáhnout toho, aby onkologičtí pacienti měli zajištěnou potřebnou péči poblíž svého bydliště a aby přitom tato péče byla nejkvalitnější, jakou lze poskytnout?“ To je zcela zásadní otázka, nad kterou si lámou hlavu čelní představitelé snad každé země či regionu, který se snaží o reorganizaci roztříštěné onkologické péče do nějaké konzistentní podoby tak, aby léčba i její výsledky byly pro všechny pacienty pokud možno optimální.

Se svými originálními řešeními již dříve přišly Švédsko, Anglie, Nizozemsko, Francie, Irsko, Portugalsko, Itálie či Španělsko. Všechny tyto země aplikovaly zhruba podobné principy v přístupu k onkologické péči, vždy přizpůsobené své vlastní kultuře a zejména struktuře tamního zdravotnictví.

Většina středoevropských a východoevropských zemí však začala úsilí o zlepšení poskytované onkologické péče vyvíjet teprve relativně nedávno. Výsledkem je, že zatímco v největších onkologických centrech dané země už zaznamenali výrazné zlepšení diagnostiky i léčby, většina onkologických pacientů je i nadále diagnostikována a léčena ve zdravotnických zařízeních, která nemají tolik potřebnou kombinaci odbornosti, týmové práce a celkového řízení onkologické péče. Nedaří se tak zvýšit standard onkologické péče napříč celým zdravotnickým systémem, což středoevropské a východoevropské země často brzdí v jejich snaze dohnat náskok západoevropských zemí.

V rámci společné akce EU CanCon (2014–2017) se prof. Lucio Luzzatto, někdejší ředitel Istituto Toscano Tumori v Itálii, postavil do čela projektu zaměřeného na vývoj a budování tzv. sítí komplexní onkologické péče (comprehensive cancer care networks) [3]. Řešitelé tohoto projektu se snažili definovat klíčové prvky modelu založeného na vzájemném propojení mnoha zdravotnických zařízení, který by mohl být implementován v kterémkoli evropském regionu. Cílem takového modelu bylo zajistit obyvatelům daného regionu přístup k co možná nejlepší a nejúplnější onkologické péči, jaká je aktuálně k dispozici, a to co nejblíže jejich bydlišti.

Celý koncept byl zhruba založen na přístupu, který byl navržen a implementován napříč Toskánskem a byl inspirován zkušenostmi spolupracujících partnerů z mnoha evropských zemí (zejm. Francie, Německo, Irsko, Norsko). Česká republika měla v té době daleko méně zkušeností s restrukturalizací onkologické péče než kterákoli ze zmiňovaných zemí. Přesto právě zapojení České republiky do projektu CanCon potvrdilo, že takový model je životaschopný a že může mít skutečný dopad reformu onkologické péče v zemích, které ji potřebují nejvíce.

Zástupcem České republiky v projektu CanCon byl Institut biostatistiky a analýz Lékařské fakulty Masarykovy univerzity (IBA LF MU), v jehož čele stojí prof. Ladislav Dušek. Češi byli natolik přesvědčeni, že nápad je realizovatelný, že se rozhodli nejen mluvit, ale zejména jednat. Postupně se jim podařilo vybudovat zcela reálnou síť vzájemně spolupracujících zdravotnických zařízení na jižní Moravě a na Vysočině. V obou krajích žije celkem přibližně 1,7 milionu obyvatel a zdejší síti komplexní onkologické péče se podařilo dosáhnout soběstačnosti v diagnostice i léčbě všech typů zhoubných nádorů, včetně zhoubných nádorů dětského věku.

„Měli jsme velké štěstí, že zástupci České republiky se do tohoto projektu pustili s takovým nadšením,“ konstatoval prof. Luzzatto. „Pamatuji si, jak Ladislav Dušek tehdy řekl: ‚Tak pojďme do toho!‘ Já jsem se přitom ani neodvážil doufat, že ještě v době řešení projektu by se nám podařilo vybudovat skutečnou síť komplexní onkologické péče, která by byla založena na principech definovaných v CanConu. Přesto se to povedlo.“

Řešitelé projektu CanCon doufají, že fungující český model se stane opravdovým vzorem pro další země i regiony, které stále ještě sbírají odvahu a politickou vůli k restrukturalizaci své vlastní onkologické péče.

V lednu 2017 prof. Dušek vystoupil na konferenci zaměřené na boj se zhoubnými nádory v Pobaltí (Regional Cancer Control Baltic Policy Conference) [4], který se konala v lotyšské Rize. Mimo jiné zde vysvětlil, proč ho nápad s vybudováním sítě komplexní onkologické péče v českém prostředí tolik oslovil: „Do roku 2013 vznikla ve všech regionech ČR regionální onkologická centra. Problémem však byla stále se zvyšující nerovnost v dostupnosti onkologické péče, onkologická centra se dokonce začala přetahovat s všeobecnými nemocnicemi o pacienty v jejich spádové oblasti. V té době jsme v téměř každé diskusi na téma české onkologické péče slyšeli nejčastěji slova ‚nerovnost‘ a ‚soutěž‘. Začali jsme proto vážně zabývat otázkou, jak zvládat rostoucí zátěž prevalence a jak by měli být léčeni současní i bývalí onkologičtí pacienti. Nápad se síťováním jsem v té době opravdu uvítal. [...] Síťování v této souvislosti chápeme jako vzájemnou komunikaci a organizaci poskytovaných služeb všem pacientům ve spádové oblasti.“

Jedním z hlavních principů modelu, který již funguje na jižní Moravě i na Vysočině, je rovný přístup pacientů ke kvalitní onkologické péči. Nezáleží tak na tom, ve kterém zdravotnickém zařízení je zhoubný nádor diagnostikován. Vzájemná spolupráce mezi jednotlivými pracovišti zaručuje, že každému pacientovi se dostane stejně kvalitní péče, ať už bylo jeho onemocnění diagnostikováno v okresní nemocnici nebo ve specializovaném onkologickém ústavu.

Celý článek (v původním anglickém znění) si můžete přečíst v on-line magazínu Cancerworld.

Reference

1. Comprehensive Cancer Care Network – a pilot model
2. Fessl, S. Comprehensive cancer care networks – Test driving the model in southern Czechia. Cancerworld 2019 Mar 17; No. 85, pp. 32–38.
3. Rovnováha mezi centralizací a dostupností onkologické péče – Institut biostatistiky a analýz LF MU buduje evropský model Comprehensive Cancer Care Network (onconet.cz, 4. 5. 2015)
4. Regional Cancer Control Baltic Policy Conference (Riga, Latvia, 19 January 2017)

Klíčová slova: komplexní onkologická péče, CanCon, společná akce EU, rovný přístup

17. 3. 2019 Cancerworld

Zpět