XX. kongres České lékařské společnosti JEP ve znamení prevence a včasné diagnostiky onkologických onemocnění

Přestože tedy na konferenci vystoupili lékaři nejrůznějších odborností, celým programem se vinulo jednoznačné poselství – diagnóza onkologického onemocnění začíná ve většině případů již v ordinaci praktického lékaře. Ti mají nelehkou úlohu jak v samotném vyšetření a stanovení diagnózy na základě často velmi nespecifických symptomů, tak i při osvětě a informování pacientů o primární či sekundární prevenci, jak poznamenal předseda Společnosti všeobecného lékařství, doc. Bohumil Seifert.

Zdravotní uvědomělost a informovanost české populace je obecně velmi nízká, na tom se shodlo několik řečníků. To se odráží u řady onkologických onemocnění ve velmi vysokém podílu stadií 3 a 4 v době diagnózy, která jsou velmi obtížně léčitelná. Přitom mnohé typy rakoviny lze odhalit včas, pokud si člověk všímá varovných příznaků a neodkládá návštěvu lékaře – typickým příkladem budiž zhoubný nádor kolorekta nebo plic. Smutná čísla o epidemiologii nádorových onemocnění a vysokém podílu pokročilých stadií demonstroval ve své přednášce i ředitel Institutu biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity, doc. Ladislav Dušek, který představil i informační zázemí pro organizované screeningové programy.

Prevence a včasná diagnostika však znamená u každého typu rakoviny něco zcela jiného. Velmi dobře jsou v tomto ohledu podchyceny zhoubné nádory prsu a ženských pohlavních orgánů, což připomněl i předseda České gynekologické a porodnické společnosti, MUDr. Vladimír Dvořák. Díky pravidelným gynekologickým prohlídkám lze mnoho abnormalit zachytit už v prekancerózním stadiu; to platí dvojnásob pro rakovinu hrdla děložního, jejíž organizovaný screening byl zahájen v letošním roce. Velmi dobré výsledky přináší i screening mamografický, který běží již od roku 2002 a který již zaznamenal pozitivní posun v podílu časných a pokročilých stadií nemoci, stejně jako pokles mortality. Nicméně i zde existují věci k zamyšlení – například výskyt rakoviny prsu u mladých žen, jak připomněla doc. Petra Tesařová, jedna z koordinátorek Projektu 35.

Třetí organizovaný screening – screening kolorektálního karcinomu – se může zatím oprávněně cítit ve stínu předchozích dvou programů jako Popelka, jak z hlediska pokrytí cílové populace, tak i z hlediska informovanosti veřejnosti a do programu zapojených společností a institucí. Proto lze jen doufat, že se u tohoto „zabijáka“ především starší části populace podaří díky relativně mladému screeningovému programu dosáhnout pozitivní změny v podílu klinických stadií a snížení mortality.

Do jisté míry za výjimku potvrzující pravidlo lze označit karcinom prostaty. U této nemoci je vedena dlouhodobá diskuze, zda má její časná detekce vlastně vůbec smysl. Radikální léčba nerozvinutého onemocnění totiž často může způsobit pacientovi výraznější snížení kvality života než nemoc samotná a mnohé neagresivní nádory by se během pacientova života symptomaticky neprojevily vůbec, jak uvedl ve svém příspěvku na úvod urologické sekce doc. Miroslav Hanuš, předseda České urologické společnosti. Ostatně rozpolcenost odborníků v oblasti uroonkologie ukazuje i případ, kdy ve stejném čísle časopisu New England Journal of Medicine vyšly publikace o dvou studiích, z nichž první ukázala prospěšnost screeningu rakoviny prostaty a možnost snížení mortality až od 20 %, zatímco podle druhé screening ke snížení mortality nevede a jeho důsledkem je naopak overdiagnosis a overtreatment.

Jak již v úvodu kongresu uvedl prof. Jiří Vorlíček, předseda České onkologické společnosti, pro pacienty s rakovinou je připraven konsolidovaný systém onkologických pracovišť. Léčba rakoviny je záležitost velmi složitá a nákladná, proto bylo a je nutné ji soustředit především do specializovaných pracovišť pod heslem „kdo léčí rakovinu často, léčí ji dobře“. Léčbu je ovšem třeba pečlivě sledovat, a to jak z hlediska její kvality a úspěšnosti, tak z hlediska efektivity nákladů. Prof. Vorlíček také v tomto smyslu zdůraznil i roli odborných společností.

Vrátíme-li se zpět do ordinace k preventivnímu či screeningovému vyšetření, je třeba zmínit ještě jeden aspekt preventivních vyšetření – výhody včasného zachycení začínající nemoci oproti zatížení a stresování pacienta častěji, než je nezbytně nutné. Řada vyšetření je intervenčních a znamenají tedy zátěž, případně i určité riziko zdravotních komplikací (např. kolonoskopie). Proto je třeba i preventivní vyšetření provádět s rozmyslem a v doporučených intervalech a nepřipravovat tak pacientů zbytečné bezesné noci myšlenkami na to, co se stane v případě pozitivního nálezu. A s tím kráčí ruku v ruce i informovanost pacientů a nastínění možných alternativ.

26. 10. 2009 IBA MU

Zpět