Lidem, kteří se v dětství léčili s rakovinou, hrozí po letech vyšší riziko úmrtí

Výzkumný tým z Birminghamské univerzity (University of Birmingham) zkoumal úmrtnost u 17 981 lidí, kteří v dětství přežili rakovinu: nádorové onemocnění u nich bylo diagnostikováno v letech 1940–1991 před dovršením 15. roku věku a žili nejméně pět let od stanovení diagnózy. Účastníci studie byli sledováni až do konce roku 2006, do té doby jich 3 049 zemřelo.

Vědci zjistili, že riziko úmrtí u lidí, kteří v dětství přežili rakovinu, je 11krát vyšší, než se očekává u běžné populace. Toto zvýšené riziko se s plynoucím časem zmenšovalo, ale 45 let po diagnóze nádorového onemocnění v dětském věku bylo stále třikrát vyšší než u běžné populace. Během doby se snižovalo riziko úmrtí na recidivu nádorového onemocnění, ale naopak se zvyšovalo riziko úmrtí na jinou formu rakoviny, srdeční onemocnění nebo mozkovou mrtvici. Po 45 letech od prvotní diagnózy bylo riziko úmrtí na jinou formu nádorového onemocnění u této skupiny lidí 3,6krát vyšší než u běžné populace.

Autoři studie zveřejnili své výsledky v odborném časopise Journal of the American Medical Association, kde poznamenali, že přežití dětských onkologických pacientů se v posledních několika desetiletích „dramaticky“ zlepšilo, ale že těmto lidem stále hrozí vyšší riziko úmrtí i řadu let poté. Výzkumníci ještě upřesnili: „Po 45 letech od diagnózy představuje recidiva nádorového onemocnění 7 % "nadbytečných" úmrtí ve srovnání s běžnou populací, zatímco jiné primární nádory a onemocnění oběhového systému společně tvoří 77 %. Tyto další primární nádory jsou známou pozdní komplikací rakoviny v dětském věku, což je dáno převážně ozařováním během léčby, ale svůj podíl na vzniku těchto nádorů mají i cytotoxické léky.“

Autoři studie na závěr dodali: „Naše výsledky potvrzují, jak důležité je dlouhodobé sledování bývalých onkologických pacientů, a že lidé přeživší rakovinu v dětství by měli mít přístup k adekvátní zdravotní péči i desítky let po ukončení léčby. Zbývá však odpovědět na nejednoduchou otázku, jak omezit počet těchto úmrtí, kterým by se možná dalo předcházet.“

Dr. Joanna Owensová z britské organizace Cancer Research UK k výsledkům výzkumu podotkla: „Rozsáhlé studie tohoto typu jsou nezbytné, abychom pochopili dlouhodobé následky onkologické léčby. Tyto informace budou hrát důležitou úlohu při zdokonalování péče poskytované dětským onkologickým pacientům, a to včetně fyzické i psychologické podpory během léčby i po jejím ukončení.“

Dr. Owensová ještě dodala: „Je však důležité si uvědomit, že účastníci této studie byli diagnostikováni a léčeni v letech 1940–1991, a že děti, u kterých je rakovina diagnostikována dnes, jsou léčeny daleko modernějšími metodami. Přežití dětských onkologických pacientů od 60. let 20. století zaznamenalo obrovský nárůst a odhaduje se, že ve Velké Británii dnes žije nejméně 26 000 lidí, kteří se v dětství úspěšně vyléčili z rakoviny.“

Reference

1. Reulen, R. et al. (2010). Long-term Cause-Specific Mortality Among Survivors of Childhood Cancer JAMA: The Journal of the American Medical Association, 304 (2), 172-179 DOI: 10.1001/jama.2010.923

Klíčová slova: dětští onkologičtí pacienti, zvýšené riziko úmrtí

15. 7. 2010 Cancer Research UK

Zpět