Podvyživení lidé snáze podléhají rakovině

Únava, neúčinná léčba, špatné hojení ran, záněty, infekce, předčasná smrt – to je cesta, která čeká nejen starší, ale mnohdy i mladší pacienty v nemocnici, když se podceňuje péče o správnou výživu. „Správně zvolená výživa včetně výživy umělé může zbytečným a předčasným úmrtím zabránit,“ tvrdí profesor Zdeněk Zadák z Kliniky gerontologické a metabolické Fakultní nemocnice Hradec Králové, který je považován za zakladatele oboru klinické výživy v Česku. A dodává, že tato péče se navíc nemocnicím vyplatí, protože stojí méně než léčba, kterou hladovění prodražuje.

Odborné zprávy u nás i ve světě opakovaně potvrzují, že zdravotnická zařízení s vysokou spotřebou antibiotik a vysokým výskytem infekcí mají buď problém s hygienou, nebo s podvýživou pacientů.

Například studie BAPEN (Britská asociace parenterální a enterální výživy) uvádí, že nutriční podpora u pacientů v pooperačním stavu zkracuje délku pobytu v nemocnici o deset procent, snižuje nutné dávky antibiotik i celkové náklady na léčbu o 430 liber (z 550 na 120 liber, tedy z 14 850 na 3 240 korun). Profesor chirurgie Olle Ljungqvist ze Stockholmu nedávno na konferenci o podvýživě nemocných konané v Česku vyčíslil, že dobrá a správně zvolená výživa může ušetřit až tisíc eur na jednoho hospitalizovaného pacienta.

Hlad užírá tělo

Hlad je totiž faktorem, který se nejvíce podepíše na zhoršení obranyschopnosti organismu. Na rozdíl od cíleného, zdravého a chtěného hubnutí u zdravých lidí vypadá hladovění nemocných zcela jinak. Když chorobou zasažený pacient nedostává tolik energie, kolik potřebuje, což platí stejně u zhoubných nádorů, při septických stavech či po těžkých operacích a dopravních úrazech, jde o hladovění stresové. Odborníci je nazývají dokonce autokanibalismem.

Organismus ve stavu stresu funguje jinak – zablokuje spalování tuků i cukrů a začne získávat energii tak, že spotřebovává vlastní svalstvo. Odbourává bílkovinu nejdříve z kosterních svalů, později a nevratně i z vnitřních orgánů. Stresové hladovění začíná podle profesora Zadáka někdy již několik desítek hodin po vzniku problému – záleží na typu onemocnění i přidružených komplikacích a také na kondici pacienta. U rakoviny se vyvíjí někdy ještě dříve, než je nádor vůbec rozeznatelný.

Až tři čtvrtiny pacientů s onkologickým onemocněním jsou proto v určité fázi nemoci podvyživené. Příčinou může být samotný nádor, ale také vedlejší účinky léčby – chirurgický zákrok, chemoterapie, radioterapie. V konečném důsledku dvacet až čtyřicet procent onkologických pacientů na podvýživu a její přidružené komplikace umírá.

U všech nemocných mají lékaři k dispozici rovněž nemilosrdná data: tři až pět procent pacientů v nemocnici umírá na nedostatečnou výživu a s ní spojené infekce, kterým oslabený organismus snadno podléhá.

Diagnóza na úmrtním listě však většinou zní jinak. „Když mi někdo řekne, že starší jedinec s těžkým onemocněním zemřel na terminální zápal plic, pak já tomu rozumím tak, že zemřel na kombinaci slabosti dechového svalstva, snížení obranyschopnosti organismu z hladu, a vlastně důsledky podvýživy,“ upozorňuje profesor Zadák. Intenzivní nutriční péči formou umělé výživy podle něj potřebuje dnes v nemocnici zhruba třicet až padesát lidí z tisíce nemocných. A ti bez ní zbytečně a předčasně umírají.

Do žaludku, střeva i žil

Jedna věc je kvalita stravování v nemocnicích a v mnoha případech zanedbávaná péče o to, kolik jídla pacienti opravdu dostanou a snědí. Druhá věc, stejně důležitá, je výživa umělá.

I ta musí obsahovat správné složení kvalitních bílkovin, zdrojů energie (cukrů, tuků), vitaminů, stopových prvků. Namíchat ve správném poměru jejich koktejl už dnes v nemocnicích dokážou. Nové typy výživy se šijí na míru, přesně podle choroby, kterou nemocný trpí, a dokonce i podle typu nemocného orgánu.

Jiná se ordinuje u úrazů, jiná u chronicky nemocných, při poškození jater či ledvin. Ne vždy stačí pouze zvýšit příjem energie. Platí to zejména u onkologických pacientů, kde běžnou výživou nelze ovlivnit specifické metabolické změny, které vznikají u nádorových onemocnění.

„Těmto pacientům pomáhá speciální enterální výživa,“ vysvětluje nutriční terapeutka Vladimíra Šmejkalová z Fakultní nemocnice Královské Vinohrady v Praze. To znamená výživa do trávicího traktu. Pro jiné situace je vhodná výživa parenterální, tedy do žíly. Umělou výživou je možné obejít nemocný či chybějící žaludek a dodávat ji třeba do tenkého střeva.

„Když jsem před desítkami let začínal, dávaly se denně dvě lahve desetiprocentní glukózy a dvě lahve fyziologického roztoku, tedy ‚dvě sladké a dvě slané‘, jak se říkalo. To se nedá s dnešní umělou výživou srovnávat, dnes můžeme dávat výživné látky v terapeutických a přesně definovaných dávkách, existují na gramy přesné propočty, do posledního vitaminu, atomu selenu,“ vysvětluje Zdeněk Zadák.

Lidé díky tomu mohou žít i bez žaludku, bez střev a vážně nemocná žena může při umělé výživě donosit a porodit zdravé dítě. „Měl jsem pacienta s rakovinou jícnu, vysokoškolského pracovníka, polykal po lžičkách čaj a v podstatě umíral hlady. Dostal nitrožilní výživu, a proto žil ještě rok v dobré kondici. Tím, že měl odpovídající informace o svém zdravotním stavu a umělou výživu, mohl využít zbývající čas intenzivně a co nejlépe. ‚Byl to nejplodnější, a proto i nejlepší rok mého života,‘ říkal mi. Bez výživy by umřel do několika týdnů hlady a žízní,“ vzpomíná Zadák.

Neviditelný problém?

Ve Velké Británii fungují nutriční týmy ve všech nemocnicích. V jiných zemích ne, záleží na jednotlivých státech. U nás se to liší nemocnice od nemocnice. Řada jich problém špatné výživy opomíjí či podceňuje. Průzkum v patnácti velkých českých nemocnicích nedávno konstatoval, že tam v průměru připadá jeden nutriční terapeut na 117 pacientů. Někde dokonce jeden na 200 nemocných.

Přitom odpovídající by byl podle odborníků jeden pracovník dbající na správnou výživu na padesát pacientů. „Bohužel, existuje velká masa nemocnic, kde ředitel umělou výživu do trávicího traktu nebo do žil vnímá jako extra náklady. Přitom nedomyslí, že podvyživený člověk jej bude stát desetkrát tolik a že bude vyhazovat peníze za zbytečnou, drahou léčbu. A co je vůbec nejhorší, že to povede k utrpení, ke komplikacím a v oněch extrémních pěti procentech ke smrti pacienta,“ varuje Zadák.

Z dobrých příkladů jmenuje pražskou Thomayerovu nemocnici, kde patří k běžnému postupu plošné sledování podvýživy u všech pacientů přijímaných k hospitalizaci. Zde si dokonce před časem náklady na správnou nutriční péči – tedy stravu šitou na míru, případně umělou výživu – vyčíslili.

„Náklady na stravu u jedenadvaceti pacientů se správně nastavenou výživou vzrostly o 15 tisíc korun. Ale suma za léky, hlavně za antibiotika, se pětinásobně snížila,“ popisoval tehdy výsledky experimentu internista Pavel Kohout. Situace se snad začíná měnit – v rámci projektu Všeobecné zdravotní pojišťovny vzniklo po celé České republice 52 nutričních ambulancí, jejichž úkolem je vyhledávat rizikové pacienty, a u vybraných fakultních nemocnic, jako je Thomayerova, fungují i nutriční centra, která ordinují speciální umělou orální i nitrožilní výživu.

Zatímco geriatři si už problém podvýživy starších pacientů začínají uvědomovat, při léčení rakoviny, a tedy pacientů všech věkových skupin je podle profesora Zadáka skrytější a méně známý. Onkologové ho údajně řeší jen asi u sedmnácti procent pacientů.

„Souhlasím s profesorem Zadákem, že podvýživa onkologických pacientů je závažný problém,“ uznává předseda České onkologické společnosti Jiří Vorlíček. „Je jisté, že nedostatečná výživa ovlivňuje samu léčbu – pacienti na ni nereagují dostatečně, tím pádem je méně úspěšná. Za poslední dva roky se však udělalo v této věci hodně,“ dodává.

Ve všech komplexních onkologických centrech se například nyní zavádí nutriční screening, na webových stránkách České onkologické společnosti existují doporučení, jak odhalit podvýživu a postupovat proti ní. „Není vše, jak by mělo být, ale situace se určitě rapidně zlepšuje,“ dodává Vorlíček.

Klíčová slova: podvýživa, nutriční týmy

30. 10. 2010 Magazín Víkend DNES

Zpět