Britové se pokoušejí odhalit, proč některé nádory děložního hrdla recidivují

Podle názoru britských výzkumníků to může být způsobeno tím, že tato směsice genetických vad zvyšuje pravděpodobnost, že v nádoru jsou přítomny rezistentní buňky ještě před začátkem léčby. Tím by se dalo vysvětlit, proč některé nádory děložního hrdla recidivují, ačkoli ze začátku byla jejich odpověď na léčbu dobrá.

Hlavním autorem studie je dr. James Brenton z Cambridge Research Institute, který vysvětlil: „Zjistili jsme, že směsice genetických vad v nádorech pacientek s karcinomem děložního hrdla se v průběhu jejich léčby mění. A čím pestřejší je tato směsice na začátku léčby, tím vyšší je pravděpodobnost, že v nádoru jsou přítomny rezistentní buňky ještě před zahájením chemoterapie, které později mohou zapříčinit recidivu onemocnění.“

První autorkou studie je dr. Susanna Cookeová (rovněž působí na Cambridge Research Institute), která prozradila: „V dalším kroku se budeme snažit rozluštit, které genetické vady jsou hlavní příčinou rezistence nádoru vůči léčbě; potom přijde na řadu vývoj nové, přesně cílené terapie.“

Vědci již detailně prozkoumali genetickou charakteristiku buněk z různých oblastí nádorů od šesti pacientek s karcinomem děložního hrdla. Potom vzájemně srovnali buňky, které byly odebrány v době diagnózy, s buňkami ze stejné oblasti, které byly odebrány po ukončení chemoterapie a radioterapie.

Genetický materiál v některých rakovinných buňkách je nestabilní, tzn. v těchto buňkách se v průběhu času mohou nashromáždit další genetické vady, které nebyly přítomny v původních rakovinných buňkách – obzvláště pak v pokročilých stadiích onemocnění.

Někdy se náhodou stane, že tyto genetické vady přinesou některým rakovinným buňkám značnou výhodu nad ostatními buňkami, se kterými společně tvoří zhoubný nádor: například rezistenci vůči lékům nebo schopnost šířit se do dalších částí těla. V průběhu času se tak v nádoru vytvoří jakási „mozaika“ různých buněk, v níž každý jednotlivý kamínek (tvořený mnoha rakovinnými buňkami) obsahuje jinou směs genetických vad.

Podobný předchozí výzkum, ve kterém byla srovnávána genetická charakteristika leukémií a nádorů vaječníků před léčbou a po léčbě, ukázal, že i v těchto případech mohou být ještě před začátkem léčby přítomny rezistentní buňky. Zdá se tedy, že tento úkaz by mohl hrát zásadní roli u mnoha typů nádorových onemocnění

Dr. Lesley Walkerová z Cancer Research UK dodala: „Rezistence na léčbu představuje u karcinomu děložního hrdla závažný problém. Mnoho žen zpočátku na léčbu reaguje dobře, a teprve později se u nich objeví recidiva. Pokud se podaří dobře prostudovat změny v genetické výbavě nádoru, ke kterým dochází v průběhu léčby, mohli by vědci lépe porozumět mechanismu rezistence na léčbu a navrhnout způsob, jak tuto rezistenci potlačit. Tato malá studie naznačila, že pacientkám s karcinomem děložního hrdla, v jejichž nádoru se vyskytuje rozmanitější směsice genetických vad, pravděpodobně hrozí vyšší riziko recidivy; z toho plyne, že bude zřejmě potřeba vyvíjet léčbu "na míru" podle genetické charakteristiky nádoru u každé jednotlivé pacientky.“

Reference

1. Cooke SL, Temple J, et al. Intra-tumour genetic heterogeneity and poor chemoradiotherapy response in cervical cancer. British Journal of Cancer 2011. doi: 10.1038/sj.bjc.6605971

Klíčová slova: genetické vady, recidiva, rakovina děložního čípku

19. 1. 2011 Tisková zpráva British Journal of Cancer

Zpět