U pacientů s nejběžnější formou rakoviny plic prodlužuje erlotinib ve srovnání se standardní chemoterapií téměř 3krát dobu přežití do progrese

Navzdory jistému pokroku v několika posledních letech je z celosvětového hlediska nejčastější příčinou úmrtí na nádorová onemocnění i nadále rakovina plic. Výzkum se čím dál více soustředí na identifikaci potenciálních biomarkerů, které naznačí, zda pacient bude mít užitek z nových cílených léků prodlužujících přežití, a stále zřetelnější jsou i snahy optimalizovat léčebnou strategii každému pacientovi na míru. Jako nejslibnější z těchto markerů se dnes jeví mutační status genu EGFR. Dřívější studie prokázaly, že pacienti s NSCLC a s mutacemi EGFR dobře reagují na léčbu inhibitory tyrozinkináz (TKI), mezi které se řadí i erlotinib.

Studie s názvem OPTIMAL (1) je první klinickou studií fáze III, která se zabývá otázkou, zda u pacientů s rakovinou plic a s mutacemi EGFR vykazuje erlotinib srovnatelnou účinnost a bezpečnost jako chemoterapie. Do studie bylo nabráno celkem 165 pacientů z 22 onkologických center v Číně, kteří byli náhodně rozděleni do léčby pomocí erlotinibu (83 pacientů) nebo standardního chemoterapeutického režimu (léčba pomocí gemcitabinu a karboplatiny, 82 pacientů).

Ukázalo se, že erlotinib výrazně zvýšil střední hodnotu PFS ve srovnání s chemoterapií (13,1 měsíce vs. 4,6 měsíce).

Vážné vedlejší účinky související s léčbou byly zaznamenány pouze u 2 % pacientů léčených erlotinibem, zatímco u pacientů léčených chemoterapií to bylo 14 %. U pacientů léčených chemoterapií se také poměrně běžně vyskytovaly toxické reakce třetího nebo čtvrtého stupně: u 42 % pacientů byla pozorována neutropenie (nízký počet leukocytů) a u 40 % pacientů trombocytopenie (abnormálně nízký počet krevních destiček). U pacientů léčených erlotinibem se tyto reakce nevyskytovaly.

Mezi nejčastěji udávané toxické reakce třetího nebo čtvrtého stupně u pacientů léčených erlotinibem se řadila zvýšená koncentrace alaninaminotransferázy (4 %) a kožní vyrážka (2 %).

Autoři výzkumu tvrdí: „OPTIMAL je první klinickou studií fáze III, která prokazuje, že pacienti s NSCLC a EGFR pozitivní mutací, kteří jsou léčeni erlotinibem, mohou žít déle než rok bez progrese onemocnění, a také jasně dokazuje klinickou prospěšnost testování molekulárního biomarkeru u rakoviny plic, neboť to může významně ovlivnit průběh i výsledky léčby u konkrétního pacienta.“

V závěru studie se uvádí: „Podle našeho doporučení by inhibitory tyrozinkináy (TKIs) měly být zařazeny do první linie léčby pacientů s NSCLC a s mutací EGFR, a chemonaivní pacienti s NSCLC by měli být pokud možno otestováni na mutační status EGFR.“

Tetsuya Mitsudomi z Aichi Cancer Center Hospital v japonském městě Nagoja v komentáři (2) k této studii poznamenal: „Studie OPTIMAL jasně prokazuje, jak významné je otestovat mutační status EGFR a podle výsledků tohoto testu vybírat pacienty, kteří budou mít užitek z léčby erlotinibem... Inhibitory tyrozinkináz (TKIs) nepochybně představují velmi významné léky pro pacienty s mutací EGFR a měly by být použity v časném stadiu léčby. Nejsou-li však výsledky EGFR testu dostupné v poměrně krátkém časovém období, je rozumnou možností i chemoterapie jako první linie léčby a nasazení TKIs až v druhé linii léčby, pokud se v pacientově nádoru později prokáže EGFR mutace.“

Reference

1. Caicun Zhou, Yi-Long Wu, Gongyan Chen, et al. (2011). Erlotinib versus chemotherapy as first-line treatment for patients with advanced EGFR mutation-positive non-small-cell lung cancer (OPTIMAL, CTONG-0802): a multicentre, open-label, randomised, phase 3 study Lancet Oncology DOI: 10.1016/S1470-2045(11)70184-X
2. Mitsudomi, T. (2011). Erlotinib, gefitinib, or chemotherapy for EGFR mutation-positive lung cancer? Lancet Oncology DOI: 10.1016/S1470-2045(11)70194-2

Klíčová slova: erlotinib, rakovina plic, přežití bez progrese (PFS), inhibitory tyrozinkináz (TKI), mutace EGFR, nemalobuněčný karcinom plic (NSCLC)

22. 7. 2011 ecancermedicalscience

Zpět