Onkolytický virus jako jedna z možností léčby rakoviny?
Jediná intravenózní injekce, která dokázala dopravit onkolytický virus do nádorových buněk, měla prokazatelný účinek, tvrdí autoři studie, která byla právě publikována v prestižním časopise Nature. Podle zástupce firmy Jennerex Biotherapeutics, která vytvořila vakcínu JX-594, se jedná o první klinickou studii onkolytického viru, při níž došlo k úspěšné expresi transgenních produktů v lidské tkáni.
Onkolytické viry se v protinádorové terapii těší značnému zájmu, neboť dokážou selektivně infikovat nádory a exprimovat v nich geny, které kódují protinádorové proteiny. V současné době probíhají studie s onkolytickými viry většinou tak, že virus je injektován přímo do nádoru; lékaři by však v klinické praxi ocenili takový způsob terapie, kdy by léčivo bylo vpraveno přímo do krevního řečiště a samo si vyhledalo metastázy primárního nádoru.
Vakcína JX-594 je založena na viru kravských neštovic, který se v klinické praxi běžně používá při očkování dětí proti pravým neštovicím. Vakcína se specificky na nádory zaměřuje proto, že replikace viru je závislá na Ras proteinech, které jsou aktivní téměř ve všech nádorových buňkách.
Do viru byl vpraven gen kódující protein označovaný jako GM-CSF, který spouští útok imunitního systému na nádorové buňky. Navíc byl do viru zakomponován gen kódující β-galaktosidázu – markerový protein, který umožnil vědcům vysledovat místa, kde došlo k replikaci viru.
Klinické studie, jejímiž hlavními koordinátory byli dr. David Kirn z kalifornské firmy Jennerex Biotherapeutics a dr. John Bell z kanadské University of Ottawa, se zúčastnilo 23 pacientů trpících nevyléčitelným metastatickým onemocněním. Účastníci studie byli rozděleni do pěti skupin: každé skupině byla intravenózně aplikována jiná dávka vakcíny obsahující modifikovaný virus, a po 8 až 10 dnech pacienti podstoupili biopsii nádoru.
Výsledky vyšetření ukázaly, že virus se dostal na místo určení u 7 z 8 pacientů ve dvou skupinách s nejvyšší dávkou vakcíny, a v nádoru se začal replikovat. Okolní zdravá tkáň byla obarvena jen slabě, což znamená, že virus do ní pronikl, ale nemohl se v ní replikovat. Navíc u 6 z 8 pacientů ve dvou skupinách s nejvyšší dávkou vakcíny došlo ke zmenšení či stabilizaci nádoru, zatímco u pacientů ve skupinách s nižší dávkou vakcíny nebyl pozorován tak výrazný účinek.
Jako nejčastější vedlejší účinky uváděli pacienti mírné až středně silné příznaky podobné chřipce, které však netrvaly ani jeden den.
„Účinnost dopravení vakcíny na místo určení by mohla být teoreticky omezena protivirovou imunitou organismu. Všichni účastníci studie však byli v dětském věku naočkováni proti pravým neštovicím – a pozměněný virus se na místo určení dostal i u pacienta, v jehož séru byly prokázány neutralizující protilátky,“ napsali autoři studie.
Reference
- Breitbach, C.J., Burke, J., Jonker, D. et al. (2011). Intravenous delivery of a multi-mechanistic cancer-targeted oncolytic poxvirus in humans Nature DOI: 10.1038/nature10358
Klíčová slova: onkolytický virus, protinádorová vakcína
6. 9. 2011 ecancermedicalscience
